Proč Jan Žižka

Jan Žižka z Trocnova. NIkdy neporažený vojevůdce. Často zneužitého jména, ale stále strážící před našim národem svůj nesmrtelný odkaz.

Drsný jako doba, ale zachránce tisíců životů kališníků až do třetího kolena, které měly smést z povrchu zemského křížové výpravy.

Geniální vojevůdce s 37 vyhranými střetnutími za pouhých pět let v šedesáti letech věku.

Pasovaný rytíř, opakovaný zachránce Prahy a Kutné Hory.

Charismatický, za kterého bojovali a umírali přátelé z mládí, bližní a rodina.

Jan Žižka, stále byl a je zde. Svým jménem na stráži i v dnešních ozbrojených sborech naší země.

O Žižkově upřímné a hluboké víře jeho obdivovatelé nepochybovali. Skvělých vojenských úspěchů přece nemohl dosáhnout bez boží pomoci. Byli proto přesvědčeni, že charismatický husitský válečník patří na nebesa, do věčné Kristovy říše, kde pobývá spolu s apoštoly, anděly, mučedníky i vyznavači božího zákona.
Iluminace v Jenském kodexu, zasvěcení malešovského kostela, úcta prokazovaná domnělému čáslavskému hrobu o tom vydávají pádné svědectví.
Snad nejpůsobivěji toto míní vyjádřila na počátku 16. století jedna z verzí českého korunovačního řádu.  V předepsané litanii, kterou se biskupové a zpěváci obracejí na své patrony s prosbou, aby poskytli přízeň korunovanému panovníkovi, užasle čteme:
"- svatý Václave, pros za nás
- svatý Vojtěše, pros za nás
- svatý Jiří, pros za nás
- svatý Žižko, pros za nás"
Petr Čornej, Jan Žižka, 2019, str. 607

 

Těšíme se na vaši návštěvu.

Naši partneři